Plachetnice 2011

Nikdy nechtěl jsem být více,
než nespoutaná plachetnice,
bez buzoly, bez kompasu,
nemít cíl a neznat trasu.

Nechat se proudem unášet,
s větrem poznat celý svět,
nehonit jachty co se chlubí,
být sám sebou v podpalubí.

Plout životem bez posádky,
žádné spory, natož hádky,
předejde pak lépe vzpouře,
loď vyhledávající bouře.

Od přístavů držím odstup,
marně jsem v nich hledal osud,
těch známých se radši stranil,
krásné nové snadno zranil.

 

Jsem jen škuner s dírou v trupu,
co za všechno teď splácí daň,
torzo plachet na vzestupu,
jsem jak Bludný Holanďan.

 

Mimoděk brázdím širý obzor,
kormidlo mé je ruskou ruletou,
komora zoufale nedává si pozor,
lana ve mne už se nerozpletou.

 

Nebojím se blížících útesů,
netuše já další srážku nesnesu,
co je mi předem dáno zato vím,
jednou až na dně zakotvím.

Zvedá se vítr ku skalám směr,
jednu radu dám ti na závěr,
nezáleží co máš v plánu,
važ si moře jako oceánu.

Napsal DUNDEE