Boo scifi

Cejtim trable" Dee se částečně kryl za futra Pabu (paBoo) a něco cvakal na Zevlotermu..
"Sou tam?" ptal se ho Pepa a nahlížel přes Deeho rameno do přístroje, který by měl identifikovat přítomnost nepřítele. Pípání zesílilo. "Sakra je jich tam zas jak nasráno, zasraný strašničáci, nikdy si nedaj pokoj" Pepovi se třásl hlas. Vzpomínal na poslední střet. Pab ještě ani nestihli vymalovat. Megy se tehdy po zásahu termonukleárním útočným granátem (naštěstí s velmi krátkým poločasem rozpadu, takže nízká radiace už skoro nikomu ze stálých zákazníků, kteří již nějakou tu mutaci mají zasebou, tolik nevadí) rozprskl skutečně všude. Ani Pepa tehdy nedopadl nejlépe, ve Vočku už může hrát jen čtyřky, smutně pozoroval seškvařený pahýl, gde měl gdysi levou ruku. "Schovávaj se nejmíň dva támhle u toho pískoviště mezi těma malejma dětma" hlásil Dee, odložil Zevloterm a na přístoji, který je maskován jako automat na cigarety nacvakal kód. Ze schodiště před Pabem (paBooem) skoro neslyšně vyjel do té doby neviditelně maskovaný rotační kulomet. "Chceš to zas kosit plošně vole?" Pepa se zas otřásl, ale pak si uvědomil, jak rád hraje fotbálek a při představě, že by už nemohl hrát ani ty čtyřky se začal schánět po náplni do svého kapesního plamenometu. "Kams kurwa dal ten termit" otočil se na Deeho, ale ten už mířil nad hlavy nic netušících hrajících si děcek. Krátká dáfka (asi dvacet štěknutí) provázena slabým světelným efektem a trochou toho čmoudu, oholila hlavy několika přerostlých dětí, ale Trondovi, který se mezi žáky první stupně maskoval skutečně neskutečně blbě, tak nějak oholila všechno vod prsou nahoru. Tělo stojící uprostřed pískoviště končící něgde f polovině hrudního koše, mírně poskalpované ratolesti ocáklé strašničákoou mozkovou hmotou se jali utíkat do všech stran a odkryli tím Bursu s Čurdou jejichž maskování (kiblíček na hlavě a lopatička ledabile za uchem už nezmate ani Deeho) stratilo efekt. Strašničtí Strašáci se tam zrovna snažili nasoukat raketový granát do takový černý kovový roury (sou to šikovný kluci a jejich zbraně hromadného ničení jsou převážně domácí výroby), ale dyž viděli, že jsou odhalení upustili od nabíjení a jali se pálit, ze svých perkusních revolverů, chytře utíkajíc každý na jednu stranu aby je Dee nesmetl jedinou dáfkou supermoderního rotačního kulometu ruské výroby...

...takže Tronda, přesněji Trondův pahýl končící něgde na úrovni prsou, stál stále uprostřed dětského hřiště a gejzírky rudé tekutiny pomalu strácely svůj elán, s kterým do teď zvesela stříkaly skoro pět metrů do výšky. Kolem panoval dokonalej zmatek. Děcka prchaly do všech stran, ječící maminky je naháněli a f tom zmatku třeskaly výstřely perkusáků Čurdy a Bursy a odmítávaly (parádní slovo, no ne..) omítku z vnější zdi pabu (paBoo), Dee se kryl za rotačákem a nevěděl kam střílet dřív... (ani rok práce za barem mu ještě scela nevymazala jakýsi morální kodex z hlavy, takže mu bylo přece jenom trošku blbí rasit ty malí fakany před jejich mnohdy dobře stavěnými matičkami) ...avšak když ho jedna Čurdova střela škrtla a ustřelila mu levý ušní boltec v afektu stiknul spoušť a začala ta pravá spoušť!!! Školou povinní se začali rozstříkávat do ovzduší a tříštící se asfalt, zvednuté mračna písku, oblaka ze střelného prachu a rudý aerosol, úlomky kostí, mozkomíšní mok ( ), různobarevné vnitřnosti, to vše vytvářelo že ovzduší kolem pabu (paBoo) bylo méně dýchatelné a ještě mnohem méně průhledné, tudíš velmi velmi nepřehledné. Ke všemu se ještě za hlasitého bojového jekotu ze dveří řítil Pepa, plamenomet v ruce a aerosol tělesných tekutin se začal za prazvláštního sikotu vypařovat k jasnému listopadovému nebi. "Tak ti nevim" povzdech si Dee gdyž vše ustalo do najednou všude přítomného ticha "dostali sme je?", ale Pepovi oči hovořili jasně:´jak to máme kurwa vědět´ - a Pepa nevěděl taky nic....

..... prach a saze dosedávali po zorané hlíně, zoraném asfaltu, zorané čtvré bé... (rozhodnul jsem se nepopisovat moc obšírně to co nejvýrazněji zdobilo nejbližší okolí, jako torza těl, slizké červené bůhvíco visící jak vánoční ozdoby na větvích stromů a keřů, pištící, chrčící či bublající zraněné a umírající, neuhasitelné ostůvky hořícího termitu sice ještě vydávali spoustu černého kouře, avšak viditelnost již byla dostačující. Pepa s Dezert Egelem (tak si řikal Megy že se menuje ta parádní bouchačka?) skrčen procházel zdevastovaným okolím a hleda zbytky těl strašničáků. "Tady to vypadá jako Bursova hlava" volal na Deeho který ho jistil kulometem od dveří a zapaloval si červenou Malborku.. "I když neni celá a vypadá teď spíš jak Bob Máárli" hlasitě se zasmál svému ftipu nebo se zakuckal jedovatým kouřem. Možná obojí. "Hledej eště radši toho malýho zmetka..." Dee se zarazil, od silnice se ozvalo prudké vřískání pneumatik a kousky kostí zaparkoviště zabušily o Pepovu tvář jak modrá Impreza WRX STi zaparkovala kontrolovaným smykem přímo před schodiště do pabu (paBoo) (oranjes). Dee sice neviděl přes zaměřovač kulometu a matné sklo vytuněného skvostu řidičovu tvář, ale auto znal.. "Nazdar Skaldo, deš trochu pozdě". Skalda se víc než překvapeně rozhlížel po okolí.. "Jo jo, něco se mi nezdálo, viděl sem zdrhat Čurdu směrem k Limzský, kouřilo se zněj a jak sem se na něj snažil najet, ustřelil mi zrcátko, hajzl!" "Takže přežil šmejd" Dee už uklízel kulas do jeho neviditelné podoby, z dálky už se ozívaly blížící se zvuky sirén a my se přesunuli k baru...

........policajti přišli jestli sme něco neviděli, tak sme jim řekli, že sme chlastali vevnitř, měli vohulený Systémy a vo ničem nevíme, Deeho natrhlej ušní lalůček ssme ssvedli na jeho nešikovnost při holení a tak benga brzo vypadli... klasika Jedinej problém byl, že sem měl pučený Bářino Subárko (Bára chudák marodila doma už tři tejdny s prostřelenou ledvinou) a poldům bylo fakt divný jak tam stálo nepoškozený uprostřed toho bordelu a tak sme museli tvrdit, že neni naše a nic vo něm nevíme. "Seš idiot Skaldo, teď bude mít Barak problémy" častoval mě Dee, asi si kokot neuvědomoval, že sem to nebyl já kdo udělal z občánků syrovej prejt. F každym případě se v následujících dnech událo něco událostí. Báře nestačilo alibi vod rodičů, ani když tvrdila, že jí káru ukradli a chudák skončila ve vazební věznici na pražské Ruzini. Při úklidu se policajtům, ani nikomu jinýmu nepovedlo odsekat přiškvařenýho Trondu, respektive jeho torzo (za vydatné pomoci hořícího termitu se tak ňák zabalzámovalo ve stoje a čnělo tam jak přerostlej páchnoucí patník) tak ho Bichy, kámoš ze spřátelený organizace Pravá IRA, ozdobil několika propietama ze sex shopu, díky čemuž se aspoň před pabem přestali trousit hloučky příbuznejch zesnulech s přiblbejma fotečkama, svíčičkama a věnečkama, Mezi tim sme se já, Dee, Pepa a Irskej kámoš Bichi připravovali na výlet do Ruzině...

...Seděli sme v pabu (paBů) a čistíme kalašnikovy co nám poslali z Novýho Zélandu Talič s Kájou (mimochodem maj se dobře, obchodujou s Maurama a tak nás celkem dobře zásobujou zbraněma, mi jim za to posíláme mladý bílý čtrnáctky pro chlípný indiány), když v tom se tak nějak zatřás vzduch, otřásly se zdi a svíce plápolající na baru hned vedle mongolskýho válečníka se najednou v podivném průvanu zaklepetala a zhasla. Prostorem byla cítit vůně Jacka Herrera a stíny se začly prodlužovat a vynout kolem koukolem. "huuuhuuuuhůůůů, co tady tak sedíte, Bára chudák sedí na cele s třema lesbickejma stodvacetikilovejma cikánkama a vy se tu nahulujete... huuuhuuuhůůů!!!!" zaduněl prostorem temný hlas záhrobní.. "Co to bylo??" rozhlédl jsem se po místnosti, jako by se eště trochu sešeřilo. ""Normálka, klasickej shit z Irska" Bichi se obdivně zadíval na brko který k němu zrovna dokolovalo "ale fakt hukot, sem nečekal" ... ...další závan temného záhrobního dechu uhasil i to brko... "to sem já, Megy, copak mě nepoznáte kreténi" ozvalo se zas ode všad a od nikud. Koukali sme po zdech vyvalený jak telata. Je pravda, že Megy se tehdy po výbuchu rozprskl skutečně dokonale a absolutně všude a nikdy se nepovedlo úplně ho seškrabat, takže se teďka stal fpodstatě podstatou pabu. Za pár minut sme se s tim tak ňák vyrovnali a s Megym šťastně pokecali. Megy záhrobní podstata měla svý nesporný výhody, dokázal se napojit na Ruz(y)ňskou věznici a nadiktovat nám podrobnej plán objektu, chodeb, přístupových i únikových cest....

...náš opancéřovaný Nissan Patrol zastavil na Starém náměstí u pražské Ruzyňské věznice, pozorovali sme chatrný plot, přes který se co chvíli něgdo drápal. Samozřejmě, že to nebyli prchající vězni, ale návštěvy které, tímto způsobem chodí navštěvovat své blízké mukly až pod okna jejich noclehárny. Pepa aktivoval "Plivátko" rozdal nám všem naváděčky, kalašnikovy sme schovali pod dlouhé černé kabáty a jali sme se taky lézt na návštěvu. Uvnitř areálu sme se zvládly pohybovat celkem nenápadně, kryli sme se ve stínu zdí a bez problémů došli až k velmi dlouhé, velmi úzké a velmi hnusné šedivé dvoupatrové budově, gde by měla Bára bejt. Přes kámošku, která tu už nějakej čas sedí za zpronevěry, těžký ublížení na zdraví a podobný banality, tušim že se menuje Mardžána, sme už dřív propašovali k Báře telefon, takže sem jí právě volal. "všechno redy?" zeptal sem se do přerušeného vyzváněcího tónu. "ale ovšem" odpověděl mi hlas který mě znepokojil. Byl evidentně mužskej a že by se Bára tak rychle a až tak výrazně aklimatizovala, tomu se mi fakt věřit nechtělo. Bichi na můj mraziví výraz, kterým sem se začal rozhlížet po blízském okolí odpověděl odjištěním svého kalašnikovu, Pepovi fklouznul do jeho levé ručky samoručky jeho oblíbený plamenometík.. "Co je?" jen Dee měl samozřejmě blbý otázky. "To bych taky rád věděl" kolem byl neustále absolutní klid "co tady kurwa, deme dovnitř!!!" upustil jsem světu na odiv špetku z mé vrozené schopnosti velet. Bichi zaklepal na vstupní vrata. Pažbou kalašnikovu. Z kamery sme si nic nedělali,na to máme svý lidi, kerý kompletní kamerovej systém věznice před pár minutama tak trochu elektromagneticky vodpálili. Teda nefungovali ani semafory v Břevnově. Naši lidi sou precizní....

...buch buch buch, pažba samopalu znovu zabušila na zadní kovová vrata objektu. Nigdo nepočítal, že nám někdo jen tak otevře, ale já už mezi tím nalepil čtyři malé koláčky G-čtyřky do všech rohů dveří a jeden eště na zámek. "Tak dem" všichni poodstoupili. Tupá ohlušující rána a cesta byla volná. Nejsem si jistej, jestli sem se o tom už zmínil, ale my všichni s pabu (....) máme speciální výcvik (jak jinak) takže jsme rutijně obsadili chodbu, ale krom prachu a suťi ze zničených vrat tam bylo pusto, mříže v polovině chodby otevřený... "Kurva to vypadá zle" Dee jako obvykle zpanikařil první. Pak sme zpanikařili i my ostatní. Dírou ve zdi sme viděli jak se venku rojí černé uniformy speciální jednotky. Vylejzali z děr hajzlové, dyž sme se plížili objektem, museli sme je míjet něgdy snad vo půl metru. Bichi poslal ven nemířenou dávku ze samopalu já hodil do chodby dýmovnici a hnali sme se někam do vnitř budovy, podle votevřenejch mříží nás tam očividně něgdo chtěl. F druhym patře sme se dostali do slepý uličkyf podstatně sme byli f kleci, další mříže už byly zamčený. Nebyl čas přemejšlet, cpal sem na ně trhavinu, po schodech pod námi byla slyšet dupající a funící speciálka... "Přitopíme" při těchto Pepi slovech, jako bych zahlédl v jeho hřejivém úsměvu snad jakýs-takýs slabý nádech sadismu na tváři či co, ale přísahat bych na to nemohl, bezesporu však je že útvar rychlého nasazení v patře pod námi přešel s dupání a funění na praskání, ječení, bublání a syčení. "To se ti vážně povedlo, zatopil si pod kotlem" Deeho fistule upozorňovala že po termitu hoří i beton a že jedna z našich nejrozuměnjších únikových cest, dveřmi, je nepoužitelná "No moc chytré to asi skutečně nebylo" nepatřičný hlas rozčísl hučení ohně. "Dopr..." naše zbraně cinkly o zem. Jak sem již řikal, byli sme jakoby v kleci, v celkem rozhlehlé hale uprostřed v jakési místnosti z mříží - uvnitř ..a vně ... "Kurwi zasraný" ulevil si Bichi tváří tvář vysmátému Barchyho ksichtu.....

......byli sme f pasti, ze všech čtyř stran na nás mířily kvéry, byla tu skoro kompletní strašnická elita (tak si ty jelita řikaj) plus eště několik zaplacenejch bachařů s brokovnicema. Zbraně sme sice odhodili a ruce dali vzhůru, ale neviděli detonátor od plastický trhaviny g4 umístěné na mřížových dveřích (to jako mříže a vnich dveře z mříží, jak by ste to do.... popsali vy?). Detonátor byl samozřejmě malinkej a tak v mí zaťatý pěstičce nebyl vidět a tak když jeden s podplacenejch bachařů, šel odemknout aby nás mohli odvíst udělal sem takovou malou taškařici. "Ftipný" ocenil Barchy můj pokus o ftip a dobře mířenou ranou do týla umlčel bachaře, jenž si zbytky po rukou snažil chytat provazce střev valící se z jeho břišní dutiny a skutečně nepříjemně u toho řval. "a teď pudem" pokynul nám koltem 1911 z roku snad 1930. Podlaha začínala tavit podrážky vojenských bot a ze schodiště se valily mračna štiplavého jedovatého dýmu. Šli sme dlouhou chodbou snad až na druhej konec budovy. Nigdo nepromluvil. Strašničáci se jen zle usmívali, Korčis se usmíval teda spíš přiblble a Čurdovi ohořelé obočí a vlasy na výrazu taky moc nepřídaly. Že nám to nedošlo hned, věděl sem, že ty Stašnický vošoustové vobchodujou z lidskejma orgánama, i že je často získávaj při velmi podivných transakcích s vězenicemi a vězeňskými márnicemi, ale že budou mít těžce pod kontrolou i Ruzyňskou basu nás prostě nenapadlo. Došli sme na konce chodby ke dveřím které byly bezpochyby zvukově dobře izolované. V rukou dalšího bachaře zarachotil klíč a naskytl se nám pohled do skutečně úžasně vybavené mučírny. Uprostřed na dvou nerezových židlích seděly připoutány dvě křehké dívčiny... "A teď budete mluvit pánové, jinak se tyhle dvě čubky budou modlit aby vás nikdy nepoznali" zachechtal se Korčis a Yarda dredař nahodil malou elektrickou, nerezovou, očividně úplně zánovní, bezesporu ostrou, moc ostrou kotoučovou pilku....

..... motorek chirurgický pilky bzučel tónem, který vám rozvybruje zuby, zježí vlasy a zažene koule až k žaludku. Byli sme ve složité situaci. Ne, že by sme byli doslova na lopatkách, vždycky máme připravenou únikovou variantu, určitě si všichni pozorní čtenáři pamatují dyž jsem se zmiňoval o "plivátku", ale jeho použití v této chvíli by sice dokonale inhumovalo všechny naše podlé nepřátele, ale stejně bezpečně by nejspíš poslalo na onen svět i všechny ostatní, sme přece jen ve druhym patře a kamikadze sem v hlavě odsunul do položky ÚPLNĚ POSLEDNÍ VARIANTA. "Tak pánové, vaše kontakty na Ruskou mafii... a rychle" Barchy se usmál jak nabroušenej obránce z NHL a pokynul Yardovi, který mezitím přistoupil k jedné ze dvou jemných dívčin. "Táhni ty buzerante, nebo ti utrhnu koule!!!" něžný Mardžánin hlásek způsobil, že chirurgická kotoučovka na pikosekundu vysadila. Bezradně sme se na sebe s klukama podívali. Sou informace, který maj prostě větší cenu než nějaká ruka, nebo noha. Bichi se tak smutně a provinile usmál na Báru a pokrčil rameny. Yarda vyhrnul Mardžáně rukáv na levé ruce, přidal otáčky, kotoučovka se rozbzučela, koule přítomných se drápali po žadludcích někam k hrtanu, zasyčelo to, závan spáleného masa, a když se chirurgická ocel zařízla do kosti zalehli mi uši a začal sem vidět černobíle. Dee omdlel. Pepa zařval: "dost!!!" Barchymu se rozdtáh ksicht do kyselého úsměvu a dost neochotně naznačil rukou Yardovi aby prozatím přestal. "Takže budete mluvit..." "jo, řeknem vám všechno, ale už toho nechte" Pepa se po mě kose podíval, pochopil jsem a zatím co on začal vysvětlovat Strašničákům naše napojení na Ruskou organizaci přes naše spojky na Novym Zélandě, já sem na hodinkách aktivoval zaměřovač pro plivátko.....

....jóóó tak gde sme to skončili... jo jasně - Mardžána ječí jak vzteklá, poloviční amputace ruky nejni žádná prdel, tož to pochcali by ste se i vy a tak se jí nesmějte, v mučírně už to smrdělo i před tim. Pepa zrovna vysvětluje Strašnickejm Sráčům (který se snažej spojit ze Sráčema s Piraňi - na to sem přišel náhodou a vo tom až něgdy jindy) jak sme získali pomocí Taliče poslední zásobu zbraní výměnou za čerstvé absolvoventky základní školy, které pro nás pašuje na Nový Zéland náš kamarád Lee - sou snim v bezpečí - A já aktivuju plivátko. Takže trocha osvěty, Plivátko říkáme speciálně sestrojenýmu raketometu, umístěnýmu v zavazadlovym prostoru našeho Nissanu. Rakety sou naváděny přes GPS který máme ukrytý v hodinkách. Z hodinek laserovym paprskem (tim co znáte s filmů, maj to na odstřelovačkách) označíš místo, který přes GPS a satelit Mosadu (s kterym máme taky ňáký techtlemechtle) navede raketu. Jenže kam navídst raketu v baráku, navíc v druhym patře... I kdyby se zorientovala a navybouchla nám nad hlavou při úderu do stropu, tak dyž to tady v uzavřený místnosti bouchne, sme všichni na kaši. Na druhou stranu, ale Strašničáci prostě chcípnout musej, při nejmenšim protože už toho věděj strašně moc. "Zmáčkni to woe, IRA forever!!!" Bichi dal svým zmateným zvoláním přesně na jevo, co si vo tom myslí, ale já prostě eště umřít nějak moc nechci... Kolem to začalo ale smrdět nejen močí. Korčis pootevřel dveře aby zjistil, co se děje a do mučírny se hrnul hnusnej gumovej jedovatej dým... "Vida trošku se nám to rozhořelo, přerušil svůj výklad piroman Pepa"...

"Zasraně!" Korčis ze sebe setřásl slušně vyuzenýho bachaře, kterej měl hlídat před dveřma. Podle mrtvolnýho šklebu asi intenzivně bušil, ale zvukovou izolaci dělal prostě fachman. Za dveřmi nebylo vydět na krok, v místnosti samozřejmě žádný okno. Barchy se otočil na Korčise, kterej jedinej ze strašnickejch měl automat: "Pokrop je a vypadnem" posunkem hlavy ukázal na nás. Mačkal sem aktivátor plivátka jak šílenej, ale satelit asi nebyl schopnej přečíst souřadnice. Korčis se pokušel o sadistickej úsměv zatímco natahoval závěr uziny, ale kouř, mocně se valící do místnosti změnil jeho výraz debilního usmívajícího se sadisty na výraz debilního kašlajícího, dusícího se sadisty. Teď nebo nigdy. Bichi do něj narazil ze zadu plnou vahou svejch 70ti kilogramů, já skočil kolem krku Barchymu. Dee s Čurdou už se po sobě váleli na zemi a Pepa se svou jedinou rukou přetahoval s Yardou vo chirurgickou pilku. Mardžána stále ještě ječela ale plné dávky jedovatého kouře už jí pomalu uklidňovali, jekot přecházel v mnohem snesitelnější chrchlání a dávení. Bára řvala:"Rozvažte mě kreténi, rozvažte mě!" Dávka z uzi přehlušila hukot boje a Mardžánka zmlkla. Pak poslední vyditelná místa zmizela v černošedém dýmu. Válel sem se s Barchym po zemi a na slepo se sním přetahoval o jeho kolt 1911 detective. Mlátili sme se navzájem hlavama , ucítil sem křupnutí, ale dybyste mě zabili, nevim jestli praskla jeho nebo moje nosní přepážka. Levou rukou sem držel jeho pravou ruku v které svíral kolt a pravou se snažil usměrni hlaveň směrem od sebe. To on zas dělal levou a tak, protože sme voba praváci, (doufám že je Bar.man fakt pravák, protože tady nechci psát žádný bludy, čistě litaratura faktu!!!) tak sem vyhrával. Mířil sem mu už někam pod bradu a přetlačoval se snim o spoušť, ale že sme se ňákou dobu nemohli ani pořádně nadechnout, už už to vypadalo na remízu, když se mi vysmek a krom další dávky s uzi od někud, vystřelil i Barchiho kolt. Bodla mě palčivá bolest v rameni a já si plně uvědomil že kulka prolítla mezi kloubem a kloubní jamkou respektive tyto dvě části od sebe oddělila. Pak mi někdo (Barchy) nablil přímo do huby. Cítil jsem chuť směsi žaludečních šťáv a krve a zatímco mé vědomí ochabovalo mačkal sem na hodinkách aktivaci plivátka. Už už se mi začínal zdát nějakej nádhernej sen o tunelu, světlu, jednorožcích, ohromnejch lánech indickýho konopí, gdyž vybouchlo nebe. Nebo to byl jen strop..?..?

...na tváři sem ucítil teplo a snad díky tomu mrákoty ustoupili a já začal vnímat přesto že mě uhodilo do hlavy několik uvolněnejch šutrů. Na všem ležel prach, suť, cihly a dým stoupal svobodně vzhůru k neby. Ležel sem na zádech a pozoroval jasně modrou oblohu, po které pluly vatově něžné obláčky. Vedle mě ležel Barchy eště sípal, ústa plná krvavé pěny. Kulka co mi utrhla ruku skončila v jeho pravý plíci a on už jen dodělával, oči vsloup. Sedl sem si a opřel se o zeď ve snaze obhlédnout situaci. Bára furt seděla v křesle, klín plnej zvratek, asi se udusila chudinka. Maržána měla uprostřed čela díru a zeď za ní zdobila freska na téma "co vše hlava skrývá" Na Pepu a Yardu spadla většina stropu, ale podle toho že Pepova mrtvola svírala ve své jediné ruce chirurgickou kotoučovou pilku, stále běžící na volnoběch a Yardova hlava vypadala jak vztekle otevřená a pak zahozená konzerva fazolí v rajskym protlaku, o tom gdo vyhrál jejich poslední boj nebylo pochyb. Z Deeho a Čurdy koukali pod nánosem stavebního materiálu taky jenom nohy a Bichi seděl na Korčisovi, hlaveň uziny zabodlou v břiše, které pustilo všechen svůj obsah na Korčise - podle vypadlího zásobníku mu ten Strašnickej Sráč pustil do břicha celej zásobník. Bichi ještě trošku dýchal, škrtil už mrtvýho Korčise a zvolal něco jako IRAnaziKilla nebo co pak mu ústa ucpaly chuchvalce černorudé krve a zkonal stále škrtíc mrtvolu Korčise. Mojí pozornost, ale brzy zaujalo něco jiného...

„Holaholahůůůů“ ozval se zase ten hlas odnikud a odevšad. „Čaowoe“ pozdravil jsem „Nazdar lulani, to je dost“ Megy seděl na duhovém obláčku a do zlatého smokingu se snažil narvat celý geso. „Gde to sme podstato?“ ozval se za mnou Bichiho irskohlubočepskej přízvuk „Gde asi zrzku…“ „Vráji?!“ Deemu nadšením přeskakoval hlas „Ráj je v mym WRXku v serpentinách u Orlický přehrady a ne tady, co to je za sráč, nehraje tu hudba, není tu fotbálek jen ňáký posraný obláčky, támhle zezhora na nás čuměj nějaký bloňďatý kudrnatý fakani v nočních košilkách a pochechtávaj se…. Chci pryč“ Bára se nedůvěřivě rozhlížela. „Radši to vodpal“ zajódlovala Mardžána Pepa si prohlížel svojí levou ruku. A to je vše.

Napsal SKALDA